Děpolt I.
| Děpolt I. | |
|---|---|
.png) Děpold I. (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602) | |
| Narození | 12. století |
| Úmrtí | 1167 Itálie |
| Příčina úmrtí | malárie |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Gertruda Braniborská[1] |
| Děti | Děpolt II.[2] Hedvika Přemyslovna[2] |
| Rodiče | Vladislav I. Český[2] a Richenza z Bergu[2] |
| Rod | Přemyslovci a Děpoltici |
| Příbuzní | Svatava Česká, Jindřich Přemyslovec a Vladislav II. Český (sourozenci) Děpolt III. (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Děpolt I. (1120/25 – 14/15. srpen 1167, Itálie), zakladatel rodu Děpolticů, byl druhorozený syn Vladislava I. a Richenzy z Bergu z rodu Přemyslovců, bratr Vladislava II.
Život[editovat | editovat zdroj]
Děpolt stál pevně na bratrově straně v mocenských bojích mezi potomky Soběslava I. a Vladislava I. a od bratra získal úděl ve východních Čechách. Účastnil se bitvy Vladislava II. s vojskem moravských údělníků u Vysoké na Čáslavsku. Poražený kníže odjel do říše žádat o pomoc Konráda III. a Děpolta pověřil bráněním Pražského hradu, který společně s kněžnou Gertrudou skutečně uhájil (byť hrad byl silně poškozen).
Pokud se týká údělu, existuje i jiná verze. Podle ní "Na nejmladšího syna knížete Vladislava I. už nevybyl obvyklý úděl na Moravě, a tak mu otec přidělil vládu nad územím okolo Jemnice. Děpolt se pak spojil s ostatními moravskými údělníky a napadl 1145 biskupa Jindřicha Zdíka, což mu vyneslo papežskou klatbu a rozhřešení dosáhl, až když vykonal pouť do Říma. Jeho potomci, Děpoltici, tvořili jednu z větví Přemyslovců, jejíž členové měli úděl v severních Čechách, avšak nikdy nezasedli na knížecí stolec".[3]
V letech 1147-8 byl Vladislav II. na křížové výpravě a Děpolta pověřil správou země, Soběslav II. se snažil situace využít, ale nakonec byl zajat a vězněn na hradě Přimda. Děpolt se zúčastnil i Vladislavova tažení do Polska, které proběhlo z vůle císaře Barbarossy, a také do Milána. Do Milána se už samotný Děpolt s vojskem vrátil ještě dvakrát. V srpnu 1167 zemřel v Itálii na mor.
Děpolt I. měl s manželkou Gertrudou (Sybilou), dcerou Albrechta Medvěda Braniborského, dceru Hedviku, provdanou za Fridricha z Brehny, a syna Děpolta II.
Genealogie[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ www.libri.cz. www.libri.cz [online]. [cit. 2009-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-08-09.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 119.
- ŠOLLE, Miloš. Po stopách přemyslovských Děpolticů : příspěvek ke genezi města Kouřimě. Praha: Vyšehrad, 2000. 134 s. ISBN 80-7021-343-4.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 178.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Děpolt I. na Wikimedia Commons - Děpolt I.
- Děpoltici
