Gaspard de Coligny
Gaspard de Coligny | |
---|---|
![]() Gaspard II. de Coligny | |
Narození | 16. února 1519 Châtillon-Coligny |
Úmrtí | 24. srpna 1572 (ve věku 53 let) Paříž |
Manželky | Charlotte de Laval Jacqueline de Montbel d'Entremont |
Potomci | Luisa de Coligny Beatrix de Coligny František de Coligny Karel de Coligny |
Dynastie | Coligny |
Otec | Gaspard I. de Coligny |
Matka | Luisa de Montmorency |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gaspard de Coligny (16. února 1519 Châtillon-sur-Loing – 24. srpna 1572 Paříž), hrabě z Coligny, baron z Beaupont a Beauvoir, Montjuif, Roissiat, Chevignat a dalších míst, pán z Châtillon, admirál Francie (někdy pro rozlišení psaný jako Gaspard II. de Coligny) byl protestantský vůdce během francouzských náboženských válek.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jeho otcem byl Gaspard I. de Coligny, maršál Francie, matkou Luisa de Montmorency. Ke královskému dvoru se dostal, když se jeho matka stala v roce 1530 dvorní dámou královny.
Svou vojenskou kariéru zahájil za krále Františka I. Od roku 1543 bojoval v Itálii a ve Flandrech proti Karlu V. , poté se zúčastnil námořní ofenzívy proti Angličanům. Vyznačoval se odvahou a v bitvách byl několikrát zraněn. Proti Španělům bojoval i za Jindřicha II. Roku 1551 byl jmenován guvernérem Paříže a Île-de-France, v následujícím roce získal hodnost admirála a stal se guvernérem Pikardie. V roce 1555 byl králem pověřen zorganizováním výpravy do Brazílie, kterou vedl jeho přítel a kolega Nicolas Durand de Villegagnon. Byla zde založena francouzská kolonie známá jako Antarktická Francie (France antarctique) a na admirálovu počest byla jeho jménem nazvána pevnost na ostrově v zátoce u Rio de Janeira. V roce 1560 však odtud Portugalci Francouze vytlačili. Později (roku 1562) Coligny podporoval založení francouzské osady Fort Caroline na Floridě. Po smrti Jindřicha II. si udržel své funkce a zůstal jako admirál zodpovědný za organizaci pomocné flotily pro Skotsko .
U dvora působil na Kateřinu Medicejskou, aby vedla smířlivou politiku vůči protestantům. Od roku 1558 si dopisoval s Janem Kalvínem a sám přestoupil na protestantskou víru. V roce 1562 vypukly války mezi katolickou a protestantskou stranou a Coligny se stal jednou z vůdčích hugenotských osobností, po zavraždění Ludvíka de Condé roku 1569 pak hlavním velitelem hugenotských vojsk. Náboženské války trvaly s přestávkami až do roku 1570, kdy ofenzíva hugenotů donutila katolickou stranu k jednání a saint-germainským ediktem byl uzavřen mír. Coligny se vrátil do Paříže a stal se členem královské rady. Katolíci u dvora ho však nenáviděli a jeho vliv na krále zůstal omezený. Jeho návrh vojensky zasáhnout ve Flandrech na podporu nizozemských vzbouřenců proti Španělsku byl několikrát zamítnut.
![](http://chped.net/https/upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/aa/Joseph_Martin_Kronheim_-_Foxe%27s_Book_of_Martyrs_Plate_II_-_Death_of_Admiral_de_Coligny.jpg/220px-Joseph_Martin_Kronheim_-_Foxe%27s_Book_of_Martyrs_Plate_II_-_Death_of_Admiral_de_Coligny.jpg)
Dne 22. srpna 1572, několik dnů po sňatku Markéty, sestry krále Karla IX., s protestantským navarrským králem Jindřichem (pozdějším Jindřichem IV.), který v zájmu usmíření vyjednal královský dvůr, byl na Colignyho na ulici v Paříži spáchán atentát. Byl však pouze postřelen a utrpěl poranění ruky, ale ve městě to vyvolalo velký rozruch. Kdo najatého vraha Maureverta poslal, nebylo zjištěno. Král sám navštívil zraněného a slíbil mu spravedlnost, nicméně na tajné radě bylo rozhodnuto o likvidaci hugenotských vůdců. Tím byla zahájena tzv. bartolomějská noc.
Coligny se stal jednou z prvních obětí, ještě před svítáním dne 24. srpna 1572. Skupinu, která ho měla zavraždit, vedl vévoda Jindřich de Guise, který Colignyho dávno nenáviděl: podezíral ho, že stál v pozadí vraždy jeho otce Františka, kterého v roce 1563 zavraždil hugenotský šlechtic. Coligny byl přepaden v posteli ve svém domě, proboden jistým Charlesem Danowitzem, zvaným podle jeho původu Besme (= Čech), a vyhozen z okna. Vévoda si údajně ještě do mrtvoly kopl. Admirálovi byla useknuta hlava, tělo bylo vláčeno ulicemi a pověšeno na šibenici.[1]
Při bartolomějské noci zahynul také Colignyho zeť Charles de Téligny. Colignyho dceři Louise se podařilo uprchnout a později se stala manželkou Viléma I. Oranžského.
Připomínky[editovat | editovat zdroj]
![](http://chped.net/https/upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/11/Gaspard_II_de_Coligny.jpg/181px-Gaspard_II_de_Coligny.jpg)
Socha admirála Colignyho byla postavena v roce 1889, u příležitosti světové výstavy, u protestantského kostela Oratoire du Louvre v ulici Rivoli v Paříži.
Jméno Gasparda de Coligny nesou:
- Forte Coligny (Rio de Janeiro)
- město Coligny v Jižní Africe
- město Châtillon-Coligny ve Francii
- Coligny Plaza, Hilton Head Island
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaspard II de Coligny na francouzské Wikipedii.
- ↑ Smrt Gasparda de Coligny: Za vraždou vůdce hugenotů stál šlechtic českého původu | 100+1 zahraniční zajímavost. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2024-05-03]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaspard de Coligny na Wikimedia Commons